Pomazání nemocných

Svátost nemocných je určená k tomu, aby posilovala ty, kteří jsou postižení nemocí. Podmínkou k přijetí není „stav umírání“. Mohou ji přijímat lidé vážně nemocní, lidé staršího věku (např. důchodového) a také se doporučuje přijímat např. před vážnou operací. Zpravidla se přijímá jednou za rok, nebo při zhoršení zdravotního stavu.

Církev touto svátostí navazuje na dílo Ježíše Krista, který na nemocné vkládal ruce a uzdravoval je a tuto službu svěřil své církvi.

Zvláštní milost svátosti má tyto účinky:

• spojení nemocného s Kristovým utrpením, k jeho vlastnímu prospěchu i prospěchu církve;
• útěchu, pokoj a odvahu, aby křesťansky snášel utrpení nemoci nebo stáří;
• odpuštění hříchů, jestliže je nemocný nemohl obdržet ve svátosti pokání;
• uzdravení, jestliže to prospívá ke spáse duše;
• přípravu na přechod do věčného života.

Při slavení této svátosti duchovní maže olejem čelo a ruce nemocného, mazání doprovází modlitbou, kterou vyprošuje zvláštní milosti této svátosti. Svátost se uděluje buď jednotlivci, nebo společně při mši sv. Tuto svátost může přijmout jen katolík, který je v milosti posvěcující (po zpovědi).

Svátost se neuděluje zemřelým.