Eucharistie (svaté přijímání)
Svaté přijímání, nebo také eucharistie (česky „díkůvzdání“), patří vedle křtu a biřmování k tzv. iniciačním svátostem, které nás uvádí do plnosti křesťanství.
Náš Pán Ježíš ji ustanovil při poslední večeři, když o velikonoční hostině dal svým učedníkům poprvé své tělo a krev pod způsobou chleba a vína a řekl: „to konejte na mou památku“. Tím nekrvavým způsobem uzavřel „novou a věčnou smlouvu“, kterou pak potvrdil na kříži svou krví (srov. Mt 26,26 – 29; Mk 14,22 – 25; Lk 22,14 – 20). V Janově evangeliu schází zmínka o ustanovení eucharistie, ale je zde tzv. eucharistická řeč, v níž Ježíš vysvětluje její význam (Jan 6,22 – 65).
Mše svatá (bohoslužba) je dle nauky církve nekrvavým zpřítomněním Ježíšovy oběti kříže a „obnovou“ Nové smlouvy. „Kdykoliv se slaví na oltáři oběť kříže, v níž byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus, uskutečňuje se dílo našeho vykoupení“.
Ježíš v eucharistii není přítomný materiálně, je však přítomný osobně, neviditelně, skutečně. Přítomný svojí láskou.
II. vatikánský koncil označuje mši svatou jako vrchol a zdroj křesťanského života, tedy jako nejvyšší formu a zdroj "výživy" pro život ve víře.
Příprava dětí na první svaté přijímání probíhá v hodinách náboženství. Trvá minimálně 2 roky a přistupují k ní děti zpravidla na konci 3. ročníku. Kromě výuky náboženství je také potřeba, aby děti (nejlépe v doprovodu rodičů) navštěvovaly pravidelně bohoslužby.
Příprava dospělých probíhá po dohodě individuálně, trvá zpravidla 3–6 měsíců.
Jak učí církev, přistoupit ke svatému přijímání může ten, kdo věří v přítomnost Kristovu v eucharistii, smířil se s Bohem ve svátosti smíření a žije podle křesťanských zásad, ke kterým patří u těch, kteří spolu žijí jako manželé, církevně uzavřený sňatek.
Eucharistie (svaté přijímání)
Svaté přijímání, nebo také eucharistie (česky „díkůvzdání“), patří vedle křtu a biřmování k tzv. iniciačním svátostem, které nás uvádí do plnosti křesťanství.
Náš Pán Ježíš ji ustanovil při poslední večeři, když o velikonoční hostině dal svým učedníkům poprvé své tělo a krev pod způsobou chleba a vína a řekl: „to konejte na mou památku“. Tím nekrvavým způsobem uzavřel „novou a věčnou smlouvu“, kterou pak potvrdil na kříži svou krví (srov. Mt 26,26 – 29; Mk 14,22 – 25; Lk 22,14 – 20). V Janově evangeliu schází zmínka o ustanovení eucharistie, ale je zde tzv. eucharistická řeč, v níž Ježíš vysvětluje její význam (Jan 6,22 – 65).
Mše svatá (bohoslužba) je dle nauky církve nekrvavým zpřítomněním Ježíšovy oběti kříže a „obnovou“ Nové smlouvy. „Kdykoliv se slaví na oltáři oběť kříže, v níž byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus, uskutečňuje se dílo našeho vykoupení“.
Ježíš v eucharistii není přítomný materiálně, je však přítomný osobně, neviditelně, skutečně. Přítomný svojí láskou.
II. vatikánský koncil označuje mši svatou jako vrchol a zdroj křesťanského života, tedy jako nejvyšší formu a zdroj "výživy" pro život ve víře.
Příprava dětí na první svaté přijímání probíhá v hodinách náboženství. Trvá minimálně 2 roky a přistupují k ní děti zpravidla na konci 3. ročníku. Kromě výuky náboženství je také potřeba, aby děti (nejlépe v doprovodu rodičů) navštěvovaly pravidelně bohoslužby.
Příprava dospělých probíhá po dohodě individuálně, trvá zpravidla 3–6 měsíců.
Jak učí církev, přistoupit ke svatému přijímání může ten, kdo věří v přítomnost Kristovu v eucharistii, smířil se s Bohem ve svátosti smíření a žije podle křesťanských zásad, ke kterým patří u těch, kteří spolu žijí jako manželé, církevně uzavřený sňatek.